LH24 aneb den a noc na bowlingové dráze

Publikováno 28.1.2016 | Autor: Hana Večerková

Původně jsem neměla v úmyslu se tohoto závodu zúčastnit, ale nakonec jsem se na kesáckém večírku u Zvona domluvila se Zuzkou, a tak jsme šli do toho. Pár tréninků v lese a hurá na Lysou. Dvě auta plná Kesáků vyrazila už v pátek na místo dění. Byly jsme narvaní až po střechu, to by člověk nevěřil, kolik věcí na ty dva dny potřebuje. Obě auta se náhodou potkala na Pinduli a sranda začíná nabírat na obrátkách. Po registraci jsme se šli ubytovat na Sepetnou, místa u kulečníku už byla obsazená, tak jsme si ustlali na bowlingové dráze, která byla překryta lepenkou, to bylo naše ubytování basic. Každý měl místo 2 x 1 m. V noci kupodivu nikdo nechrápal, ale i tak to byla krutá noc. Ani ty dvě piva, co jsem si dala večer, mě k spánku moc nepomohly. Ale v restauraci byla opět neuvěřitelná sranda a Milanův rozhovor pro Vertikal neměl chybu.

Před jedenáctou podupávali závodníci na startu před pilou. Já a zbytek Kesáku, co jsme šli do druhého kola, jsme stáli v zatáčce k transformátoru. Had závodníků co se vinul po cestě, byl nekonečný. Mimo Kesáků jsem viděla spoustu známých tváří, úplně mě ta atmosféra dostala. Za chvíli se objevili u Sepetné první závodníci a mezi nimi i Jarda, Buk a Roman, pak Zuzka (asi čtvrtá žena celkově), no a to znamenalo, že jdu na to. Po zkušenostech z předminulého ročníku jsem věděla, že se nesmím nechat strhnout davem, nezávodit s každou holkou, která mě předbíhá a že jich bylo hodně, ale naopak, jít si svoje tempo na které aktuálně mám. Prudké pasáže jsem šlapala, co to dalo, od začátku s nesmekama na nohách, a těšila jsem se na traverz, kde se dá krásně běžet, no ale ne tuto sobotu, díky sněhu jsem si o pěkném běhu mohla nechat zdát. Naštěstí v průběhu závodu se travers pěkně ušlapal, takže to pak šlo. Po traverzu nás čekal závěrečný stoupák přes sjezdovku, kde už nepěkně vyfukovalo a byla docela zima. No ale seběhy z Lysé byly tentokrát parádní záležitost. S nesmekama jsem měla jistotu, tak jsem se nebála a fakt jsem si je užívala. Zuzce to parádně šlapalo nahoru i dolů a já jsem snad statečně sekundovala, takže jsme se v průběhu noci dostaly z nějakého šestého místa na krásné druhé a to se nám podařilo udržet až do konce.

Musím říct, že tento závod má neskutečnou atmosféru, v gastru pokecáš s úplně cizími lidmi, co jsou na stejné vlně jako ty, pořadatelé tě na každé kontrole vítají, povzbuzují, i na bowlingu si člověk pokecá a navzájem se podpoří. A hlavně ta naše partička je k nezaplacení. Kamkoliv jedeme společně, vždycky je to neuvěřitelná sranda a pohoda. Kesáci jsem ráda, že Vás mám. Musím poděkovat mému Jirkovi za podporu a trpělivost a taky rodinám Kadlčáků a Nádeníčků, kteří nám fandili na Sepetné, trenérovi, a všem ostatním co nás sledují a fandí nám. Smekám před tou spoustou dobrovolníků, co se o nás a hladký průběh závodu starali. Zmrzat ty dlouhé hodiny u čipů na Lysé, to jim fakt nezávidím. Taky obdivuji všechny, co se na tento závod vypravili v jednotlivcích, musí to být hodně psychicky a fyzicky náročné. No a na závěr děkuji Zuzce, že jsme si to tak báječně užily. Sice jsem poprvé v tomto desetiletí nemocná, trochu mě zlobí průdušky, ale stálo to zato. Tak třeba za rok zase znova na startu.