Livigno Skymarathon 2021 - Franta Klofáč

 Když jsme před dvěma lety dávali kamarádkám k narozeninám startovné na Skymarathon v Livignu, ve slabé chvilce jsem se, aniž bych věděl do čeho jdu, přihlásil též i když mi někteří říkali, že to asi není nic pro mě! :) Netušil jsem proč, až jsem se za pár týdnů podíval na stránky závodu s fotkami a mapou závodu spadla mi brada, řetězy natažené po skalách, běh po úzkých římsách ve výškách, pro mě, jenž mám strach z výšek prostě super závod! :D Pak přišel covid, člověk se jen tak poflakoval (říkal jsem si, že mi covid a odložený závod prodloužil o rok život! :D ) Až před pár týdny při rozvolňování se rozhodlo, že letos tedy, i přes veškerá omezení a nutné vyplňování různých formulářů vyrazíme..Těsně před odjezdem pořadatelé nejspíš kvůli velkému množství sněhu ve vyšších "horolezeckých" partiích trochu pozměnili trasu, tak jsem odjížděl do Itálie trochu klidnější, mapu běhu jsem si zakázal studovat.. :) Při příjezdu do Livigna ve mě výška kopců, na něž se budeme muset v horku drápat budila respekt (na tohle u nás nejsme moc zvyklí). Den před závodem jsem nervozitou naspal tak 2-4 h i když jsme kvůli večeři (pro mě možná dobře) nestihli online rozpravu o závodě..prostě super začátek.. :) Ráno uteklo až do startu, těsně před výstřelem jsem pak zaslechl z mikrofonu něco v angličtině o povinnosti schovat hůlky do baťohu kvůli nebezpečnému úseku s řetězi kolem 23 km.. trochu se mi přitížilo, pak zazněl výstřel a už to utíkalo, po prvních 2 km na cyklostezce výstup na první těžký kopec, ve špalíru lidí a z větší části schovaní před sluncem mezi stromy to šlo fajn..na vrcholu se otevřely nádherné výhledy, po nichž následoval dlouhý ze začátku hodně prudký, pak už příjemný seběh dolů k odpuštěnému jezeru (před závodem jsem v mapách marně hledal most), přes nějž nás pořadatelé poslali..bylo to v tom horku, jako běžet po poušti (jak by bylo krásné, aby tam byla voda! :) ). Po opuštění "jezera" následovalo na 19.km nejdelší a nejtěžší stoupání, na 3km výstup o 1000 výškových metrů nahoru do 2700m.n.m z větší části holého kopce ..tam už nikomu moc do zpěvu nebylo.. :) 

Po hodinovém trápení a myšlenkách, že bych to měl lézt stejnou cestou zase dolů, jsem se zapřísáhnul, že na 23. km nevzdám a přelezu to ať je tam cokoliv..všude najednou hodně sněhu k osvěžení a ochlazení a pak přišel zhruba kilometrový úsek s lany a řetězy po úzkém asi se srázy kolem, na nějž jsem se tak "těšil" z něj si však moc nepamatuji, jelikož jsem se díval jen na řetěz před sebou, pod nohy kde šlapu a šel :D ..následoval další dlouhý seběh, občas s řetězem po šutrech, pak asi 1km klouzání se dolů ve sněhem zapadlém korytu po němž se ozvala lehká křeč pod kolenem..naštěstí rychle ustoupila, do cíle bylo ještě daleko!..Když už se člověk při sestupu viděl dole, najednou zírá jak se kousek před ním za potokem ženou závodníci na další krátký ale prudký výstup. Zadarmo to holt dnes nebude! Po něm už ale konečně následoval po prudkém bolavém sestupu na 29.km návrat do údolí k Livignu. Posledních 9km závodu! V pátek jsme kousek kopce vyšlápli v rámci rozběhání a měl být už za odměnu na pohodu..proto jsem začal trochu víc závodit, šel už celkem svižně a dobíhal nějaké borce předemnou.. hlava už se viděla v cíli ale neskutečně se nakonec vlekl (i díky ukazatelům km do cíle) a když se otevřela 6 km před cílem další pro mě už nečekaná stojka, ozvaly se opět nohy s krátkou křečí pod koleny, naštěstí se po několika sekundovém odpočinku vše srovnalo a po promotání se mezi proti-lavinovými zábranami pod vrcholem následoval už konečně závěrečný 5km seběh do cíle!! :) Nakonec jsem těch 38km s cca 2800v.m zvládnul za 6h22minut! Na místní kamzíky to sice nestačilo, ale já kluk z dědiny s nadmořskou výškou kolem 300m, trochu strachem z výšek a nic moc tréningem (kor na takový typ závodu) poslední rok a půl jsem s nimi do Livigna taky závodit nejel! Jel jsem si pro finisherské tričko a zážitky a to jsem si odvezl!! :) Byl to krásný těžký závod, kde ani běh po vrstevnicích nebyl lehký! I díky horku, ale vody v potocích či ve formě sněhu bylo všude dost..jen ty občerstvovačky byly bídné, ještě že bylo něco v baťůžku! Nakonec jsem rád, že jsem si ho mohl zažít (a rád to ještě někdy zažiji) a díky partě, se kterou jsem mohl tento šílený závod absolvovat a všem co na mě mysleli a fandili mi!! :)