Umění si to pohlídat - Bratislava marathon 2022

03.04.2022 - Bratislava - 42,195 - 02:59:47 - 50./500 startujících

Když je něco poprvé, má to svoje neopakovatelné kouzlo. A když se něco povede hned napoprvé radost z dobře odvedené práce se násobí. Rád si své sportovní poprvé zde uložím, abych za nějaký čas věděl, jaké to vlastně bylo.

Zkusit maraton ve mně uzrával tak dlouho, než jsem si řekl, je čas po několika letech běhání to teda prubnout. Už je to pár let, co jsem zběhnul z kopců na olomouckou rovinu a kdy jasné tréninkové plány vystřídalo nekonečné dilema jestli dnes půjdu plavat, dám kolo nebo se proběhnu. Přes zimu to je s kolem u nás ale bída, takže zbývají už "jen" dvě aktivity z toho jedna taková spíše regenerační (v mém podání 😊 ) Měl jsem z maratonu přirozený respekt, který ještě umocnila zkušenost z běžecké části ironmana, kde se zdá těch 42km nepřekonatelných. 

Bez nějakého velkého vymýšlení jsem vybral Bratislavu. Je to ze začátku jara - mohlo by být přívětivé počasí (rozuměj chladno), je to blízko a hlavně se mi to hodí do přípravy na Moraviamana. Takže dvojitá motivace do tréninku. Kdyby jsme měli magnetickou ledničku, připnu na ni magnetkem lístek s časem 2:59:99. Cíl tedy mám, čas a lokalitu taky. Už jen na trénovat. Je začátkem ledna, přihláškou svůj plán ztvrzuji a já se vrhám plný nadějí do rádoby systematického tréninku. Je mi jasné, že dodržet tréninkový plán je nemožné, takže tímto se stresovat nehodlám a jednoduše žádný plán co kdy běhat nemám. Počty jsou ale jednoduché. Pod 3 znamená udržet tempo 4:15. Je to moc? Je to málo? Kdo ví..

Začínám maratonský trénink. Vůbec nemám tušení jak na něj kor když jsem ráz když udržím 10km po 4:30. Hm to nebo asi jen tak. Duben se zdá být ale v nedohlednu, takže neřeším.. Přišlo mi jako nejlepší nápad jít na maraton přes tempové běhy. Pořád dokola točím něco ve smyslu 10-20km okolo 4:10 - 4:30. Někdy to jde, někdy vůbec. Někdy jdu raději na kolo a někdy se ploužím po 5:30 jen abych se na to nevysral někdy se na to taky ale vyseru. Duben je přece daleko.. Standardem se stal denní kolorit - ráno na bazén, do práce, doma alespoň trošku pomoct s našim kojencem, dát ho spát a s čelovkou vstříc ponuré cyklostezce drtit tempa. Nezřídka dobíhám po 21.hod vyždímaný jak mokré prádlo. Fyzicky unaven, psychicky však dobře naladěn z dobře odvedené práce. Problém s usínám tak rozhodně nemám a někdy mě ani neprobudí hladové řvoucí dítě. Manželka odvádí doma fantastickou práci, trénink střídá trénink a celkově mě jde dobře od ruky až se jednou necítím nějak fit. Jasně, málo odpočinku. Den si dám voraz a že půjdu zítra. Zítra je mi ale ještě hůře a na antigením testu odečítám dvě čárky. Podruhé pozitivní na covid! Naštěstí průběh je mírný. První týden se léčím, druhý týden pomalu začínám a třetí týden od nákazy jsem zpět. 3 týdny tréninku mínus a navíc mám pocit že mě ten covid vycucal jak hašlerku. 

Na konci února strávím týden na bikepackingu ve Španělsku, kde na běžecké kecky nebylo místo. Celkově tak z plánových 16ti týdnů přípravy je rázem 12! Nic si z toho nedělám vždyť je to jen běhání. 3týdny před závodem zařadím jeden 30ti km běh a pár dvacítek v tempu. Pocity z nich nejsou zrovna dobré. Mým druhým jménem může být Poseroutka. Jak mám běžet 42km po 4:15 když neuběhnu ani 30km po 4:30? Doma si dělám alibi, že to asi nedám, že to chtělo více času na trénink. Týden před závodem ještě celý víkend strávíme stěhováním do nového bytu, kde tři dny nepustím z ruky malířský váleček. Lepší vyladění jen těžko pohledat.

Pln nejistot odjíždím den předem s celou rodinou směr Bratislava. Mám s sebou ty nejvěrnější a nejlepší fanoušky - Maťu a Olí. Večer se jdu proběhnout. Je 5 stupňů a poletuje sníh. Super to je moje počasí. Večer tam ještě pošlu kebab s hranolkama ať mám zítra sílu. Nějakou extra předzávodní nervozitou netrpím, takže se krásně vyspím, ráno menší snídaně, nachystat jen pár věcí - boty, dres, výživu a jdeme na to. Jaká to pohoda oproti triatlonu. Doklusnu na start, elegantně přelézám hrazení a dostávám se asi tak do 5.řady. Plán je jasný. Zkusím to rozběhnou nějak po 4:10 a uvidím co se kdy stane. Zazní Nad Tatrů sa blízká a my jdeme na to. Půlkaři vypálí jak z praku. Snažím se schovat někde v závětří, každá úspora energie se bude hodit. Při obrátce někde 8.km za sebou vidím vodiče na půlku za 1:30. Mám dilema jestli zpomalit a nechat se v grupě táhnou a pošetřit tak na druhou půlku, kde moc možností se schovat už nebude. Je mi ale líto vyběhlého náskoku a tak padne rozhodnutí, že si poběžím svoje. Když nic nezkusíš, nic neposereš. Prvním 10km je cajk. Průměrné tempo 4:08 se mi zdá ale trochu rychlejší. Vykrystalizuje se skupina tří sličných slečen, jednoho borce a mě. Ujistíme se vzájemně , že všichni jedeme maraton a všichni chceme pod 3. Super! Já ale zapomněl, že pod 3 znamená třeba 2:55 😃 Na 20.km si ty dvě přede mnou povídají, že se jim běží moc dobře, že to tak nečekaly. Já po cca hodině a půl začínám cítit, že dnes to sranda nebude. Přeběhneme most přes Dunaj a půlkaři točí do cíle, my pokračujeme dál. Jak jsem překvapený, že z původní skupinky zbydeme 3 maratonci. Holka si běží pořád svoje a já s borcem začínáme víc a víc ztrácet a mě už nebaví ji pořád dotahovat. Mám strach, že by mě to mohlo semlít. Nechám ji běžet. Ve výrazném protivětru borcovi tahám špic. Říkám si o vystřídání, ten však vždy zpomalí na 4:30. Seru na něho a jdu si svoje vstříc větru. Bude to šichta. Někde na 25.km kdy je dlouhá rovinka fouká jako prase a navíc je to mírný kopeček. Tempo taktak držím pod 4:30 a začíná mě to srát. Přede mnou nikdo, za sebe se dívá jen ten co si nevěří. Zatočíme mezi baráky do historického města a uvidím tam, při vší úctě, takou jednu malou starší paní. Super, tu musím docvaknout. Je to asi 29.km kdy se mi ji podaří doběhnout. Zase začne šíleně foukat. Jdu před ni jakože džentlmen a zkušeně ji pokynu ať se za mě schová s domněním, že se pak vystřídáme. Na to už pak ale nedojde. Svižným tempem jdou před nás asi čtyři borci. Jdu tak rychle, že jsem si jist, že to jsou maratonci štafeťáci. Na rozdíl od paní nemám nato je následovat. Zase jsem osiřel. Další 180° otočka a podél vody přes most na závěrečné 4km. Všechno mě bolí. Chci na to zapomenout, tak zkouším změnu a sundávám rukávy a rukavice. Srknu gelu a coly. Samozřejmě, že to ničemu nepomáhá. Zatáčím na most, kde potkám Maťu. "Kučos říká, že když udržíš 4:18, tak to dáš!" Tvl 4:18?! Přijde mi to jako nemožné. Průměr mi z 4:10 spadnul na 4:12 a mě čekají poslední 4km. Už není prostor na další zpomalení. Jsem rád, že jsem si v první půlce naběhnul nějaký náskok. Hodinky ukazují 3km do cíle a do 3hod zbývá 15min. To dám! 2km do cíle. Snažím se ještě zmáčknout kdyby náhodu. Přes most zpět je to zase do kopce a pak už z kopce až do domečku. Poslední zatáčka. Překvapuje mě jak je ta cílová rovinka dlouhá! Nad cílem svítí 02:59:21. Tvl cože??!! Měl jsem mít ještě minutu rezervu! Zrak upnu na časomíru a sprintuju co to dá! 02:59:40. Nic nevykoupí, tu předchozí dřinu víc než pocity v cíli. Úleva, radost, štěstí. Pro tento okamžik se to vše vyplatilo.. škoda, že tyto pocity trvají tak krátce. Dám si minutu pro sebe a jdu se podělit s radostí s Maťou a Olí. Vypadají, že obě mají radost. Olí dělá paci paci a Maťi snad i slzička ukápla. Jsem spokojený, nechal jsem tam všechno a ještě se to povedlo. Co víc si přát.

Přišlo mi, že celý maraton je jen čekání na posledních 15km, které o všem rozhodnout. Napoví jak svědomitá byla tvoje příprava. Jak jsi udržel první půlku tempo na uzdě a v neposlední řadě jakou vůli disponuješ. Bratislavský maraton mi nepřijde zrovna rychlý závod - dvě kola, kdy to druhé běží člověk skoro sám. Hodně 180°otoček (celkem asi 6x!). To vše z něj nedělají trasu na lámání rekordů. Po závodě se kupodivu necítím moc rozsekaný. Po dlouhém triatlonu mám problém sejít schody, tady ale dá se říct normálně funguji. Co bych udělal jinak? Určitě si vzal jiné boty. Závodky vhodné tak max na půlku nebyly zrovna ideální. Nějaké měkčí nejlépe karbonové by maratonu slušely více.

Mile mě překvapí se dozvědět, že mě někdo online sledoval a fandil. Přijímám spoustu pozitivních ohlasů a gratulací. Díky všem!

Toto všechno je óda na manželské soužití a poděkování Mati za bezbřehou podporu, respekt a toleranci. Bez ní bych byl poloviční.