Valašský hrb

Publikováno 1.6.2016 | Autor: Matěj Beníček

28. 5. 2016 a já vstávám, celý natěšený se rychle balím, posnídám mou klasickou snídani tedy ovesnou kaši, nasedám do auta a jedu směr horský hotel Čarták. Cestou přemýšlím, že dnes nemám žádné ambice, jelikož jsem pořádně 3 měsíce netrénoval, kvůli spoustě věcí v práci a ve škole, no co naplat bude to pěkný trénink a zkusím to napálit, schválně jak dlouho vydržím.

Po krátkém bloudění, jsem přijel na místo, kde jsem se hned potkal se zbytkem týmu, nálada parádní a na nervozitu ani nepřišlo. Pomalu se blížil start a tak jsem se převlíkl, a jelikož měly být občerstvovačky celkem blízko sebe, pití jsem nebral. Podíval jsem se na start 50km trati, kde běžela Kristýna z týmu a spousta známých.
Půl jedenácté a já vybíhám na trať 30km, za suverénním Lichým nejdu, nejsem sebevrah ale hned za druhou "skupinku" se přidávám, 5km uteklo jako voda a celkem svižným tempem 4min/km se skupina roztrhla. Já na 4. místě jsem byl zatím spokojený, a tipoval, jak dlouho vydržím.

Na 10km jsme byli za 40 minut od startu a já na 5. místě hned za třema klukama, říkal jsem si, to není špatné. Ovšem přišel prudký stoupák, a ztratil jsem kontakt s ostatníma, přešel jsem do chůze a předběhli mě zkušení borci a já se propadl na 7. místo, dál už se nesmím propadnout, znělo mi v hlavě, a tak se znovu rozbíhám. Poslední stoupák k otočce na 15km, a začínám potkávat známé lidi, co běží 50tku a to mě motivuje. Další známou tváří se dostávám zpátky do tempa a necítím, žádnou únavu. Jsem na 20km, už jen 10km, to musím udržet, a tak si dávám cíl doběhnout, známé na 50tce.

Když jsem byl na 25km, začal jsem jít na silu s tím, že jsem těsně pod bednou a chci zabojovat o nějaké pěkné umístění, a hle potkávám borce co je v kategorii 3., jdu do něj předbíhám ho a utíkám, chci náskok, co když zrychlí, a dobíhám dalšího borce z kategorie, potěšený, že jsem je doběhl jsem zase v tempu jak na startu, a letím.
Kilometr do cíle fandil Peťa a já byl tak rád že ho vidím, že i křeče do obou lýtek dostal, no nějak jsem to protáhl a rozběhl, seběhl do cíle a šťastný, že i když jsem bez ambic nastoupil do závodu a zkusil to jsem celkově 5., a přede mnou jsou jména jako Lichý, Axmann, Svoboda či Velička, vždyť to jsou borci co vyhrávají takové závody a já doběhl "kousek za nima" když nepočítám Lichého 😀

A to, že jsem skončil v rámci AMČR 2. je pouze třešnička na dortu.

Tohle umístění mě neskutečně motivovalo v dalším tréninku, a už se těším, až se přestanou ozývat šlapky a já budu moct natrénovat na další takové umístění.